Jedna z našich nejlepších hráček, Marika Doubravová, se loni na konci sezóny rozhodla zkusit si zahraniční dobrodružství, a tak se vydala na roční zkušenost do Kanady, kde tedy aktuálně žije, pracuje, cestuje a tak trochu se stále věnuje squashi. Požádali jsme Mariku o menší report a tak doufáme, že Vás minimálně trošku zaujme!
Malý kanadský reportík
Za pár týdnů budu slavit půl roku, co jsem tady. Před odletem jsem ani neměla čas pořádně si uvědomit, kam a proč vlastně letím a najednou jsem seděla v letadle. Měla jsem zařízenou jenom letenku a ubytování na první 4 noci (doporučuju, je to větší dobrodrůžo). Z letiště v Calgary jsem jela rovnou do Banffu, což je fakt malé městečko v NP Banff obklopené Rocky Mountains. Strašně se mi tady líbí, pořád je na co koukat, baví mě i cesta do práce (tímto děkuji Románkovi Švecovi, že mi poradil jet právě sem). Na začátku jsem měla docela štěstí, protože práci jsem si našla hned druhý den. Dělám sice housekeeping (pokojskou) v hotelu, což není žádná práce snů, ale nejhorší to taky není a člověk si zvykne na všechno. Taky jsem neměla s mojí angličtinou moc na výběr. Důležité také bylo, že hned asi po týdnu jsem se mohla nastěhovat do staff accommodation, což je bydlení pro zaměstnance. Je to hrozná výhoda, protože nájmy jsou tady příšerně drahé a konkrétně v Banffu se hodně špatně hledají.
Mimo práci jsem každej týden na svahu, což si fakt užívám (tak moc, že hned třetí den jsem si vyhodila rameno... ale co, aspoň vím, že si mám vážit našeho zdravotnictví, neboť tady totiž moc dobře nefunguje). Ale nenechte se mýlit, žádnej velkej lyžařskej přepych to tady není (pokud se teda nebavíme o tom, že lyžařská sezóna trvá přes půl roku). Ale Alpy jsou ve vedení, na tom jsme se shodli všichni (pokud teda zrovna nemusím běhat kopce na soustředění...).
Squash si chodívám zahrát tak 1-2x týdně s místníma chlápkama. Taky jsem začala jezdit do Calgary na ligu. Jde o nejvyšší ligu v rámci Alberty, ale zatím jsem nezpozorovala moc velkou úroveň. Možná je to tím, že ty nejlepší hráčky prý raději hrají mužskou ligu, ta je baví víc. Na druhou stranu je to ale pohodička, nikdo nic nehrotí, všichni to mají spíše jako zábavu. Asi bych to trochu přirovnala k polské lize, i když to finále tady určitě nebude tak velkolepý. Nedávno jsem se taky začala podílet na trénování místních pubertálních indiánů :). Spíš bych to ale měla nazvat něco jako babysitting. A jak mi řekla organizátorka celýho programu, jsem tam hlavně jako motivační ikona, což není vůbec špatnej job.
Co se jazyku týče, tak anglicky mluvím pořád stejne špatně. Jeden z hlavních důvodů je pravděpodobně ten, že jsou všude kolem mě samí Asiati. Teda nic proti nim, ale angličtina není zrovna jejich silná stránka, hlavně ta jejich výslovnost. Nicméně tady v Banffu vlastně moc Kanaďanů není. No co už, nemůžu mít všechno.
Tak to je pro tuto chvíli všechno. Mám spoustu plánů, ale o tom třeba někdy příště...
Marika
